Podstata dluhopisů
Dluhopisy spolu s akciemi patří nejdůležitější investiční instrumenty. Zatímco při investování do akcií se stáváte akcionářům dané společnosti a máte s tím související podíl na jejím zisku a práva akcionáře, u dluhopisů je vaše postavení vůči společnosti (nebo státu) zcela rozdílné. V případě, že totiž vlastníte korporátní dluhopis vybrané společnosti, nejste v postavení akcionáře, ale věřitele.
Jednoduše řečeno, poskytli jste dané společnosti finanční prostředky ve formě nákupu tohoto dluhového cenného papíru a tato společnost je vůči vám v postavení dlužníka. Výhodou takového postavení je fixní výnos ve formě vyplácených kupónů, nevýhodou je například riziko defaultu, tedy neschopnosti dlužníka plnit své závazky. V takovém případě se speciálně při korporátních dluhopisech velmi těžko dopracujete zpět ke svým penězům. K rizikům spojeným s investováním do dluhopisů se budeme ale věnovat především v dalších článcích.
Pojďme se ale vrátit k základům toho, co to vlastně ten dluhopis je a co představuje. Dluhopis je cenný papír, který představuje úvěr poskytnutý dlužníkovi. Dlužník se na základě vydaného dluhopisu zavazuje platit věřiteli pravidelné platby (kupón) v předem dohodnuté výši a to až do splatnosti dluhopisu. Většina dluhopisů má splatnost od 2 až do 30 let a na konci tohoto období je dlužník povinen zaplatit věřiteli jistinu (nominální hodnota dluhopisu).
Státní dluhopisy
Při státních dluhopisech je situace velmi podobná jako u korporátních dluhopisech. Nejpodstatnějším rozdílem je skutečnost, že nákup státního dluhopisu investor půjčuje peníze státu a ne firmě. Obecně můžeme říci, že riziko defaultu (toho, že dluh nebude splacen), je při státech nižší než u firmách. Nicméně krach státu také není něčím výjimečným, ovšem závisí na tom, o jaký stát jde. Obecně jsou státní dluhopisy hlavní formou toho, jak státy získávají úvěry. Většina zemí funguje na základě deficitů veřejných financí, což znamená, že státní příjmy jsou nižší než státní výdaje. Tento deficit stát vykrývá prostředky, které si půjčí od investorů za relativně nízký úrok a to zejména ve formě emisí dluhopisů. Stát tak získá úvěr a investor uloží peníze relativně bezpečně za malý výnos. Pokud ekonomika roste, tak stát může svůj dluh poměrně jednoduše splácet. Podstatné je tedy to, aby růst HDP státu byl nad úroky, které musí platit. Problematičtější situace nastává v případě, pokud ekonomika neroste a stát musí svůj dluh splatit novým dluhem, přičemž hrozí jeho akumulace. Rating dluhopisů Rating dluhopisů vznikl s cílem informovat investory o tom, jak je na tom ekonomika jednotlivých zemí a jak velké je potenciální riziko defaultu při daném cenném papíru. Pokud má země vysoký rating, tak je šance na její krach nižší, než při nižším ratingu. Tento rating, tedy hodnocení úvěrového rizika daných zemí vytvářejí ratingové agentury, přičemž mezi nejdůležitější ratingové agentury patří Moody ', Standard & Poor, a Fitch. Tyto agentury mohou snížit nebo zvýšit rating nebo ohodnocení země, čímž v podstatě určují za jakých podmínek jim budou investoři půjčovat na finančním trhu. Čím je rating země horší, tím je menší pravděpodobnost, že investor zemi půjčí a samozřejmě je i větší riziko, že daná země nebude schopna plnit své závazky.
